Guardstone: Papuchalci na Islandu

Úvod
Čtrnáct dní na Islandu, v zemi ledu a ohně, tam kde slunce nezapadá (nebo nevychází, záleží na roční době) a ovce dávají dobrou noc. Ráj krajinářů a wild-life fotografů, peklo fotografů v nefotografické společnosti. A to byl i případ naší expedice. V prvních dnech mi bylo dovoleno i stativ postavit, nicméně postupem času bylo čím dál tím víc obtížnější získat troch času na focení. Ano, je to nepochopitelné, proč stativ, a na co tam cpeš ty divný kolečka a obdélníčky, vždyť je to celý šedivý. Koukni na mě, cvak cvak, mám to tam a hurá dál. A ty fotky přece vypadají úplně stejně (hledíc na displej fotoaparátu).

23:30 slunce se dotýká obzoru, větší tma už nebude...

Čekal jsem to, ale byl jsem pevně odhodlán vydržet a když to jen trochu šlo (například když jsem měl klíče od auta) stativ si postavit a s fotkou si pohrát. Dalším osobním cílem bylo vyfotit papuchalka. Tento pták je téměř islandským symbolem (společně s ovcema), a kdo ho jednou spatří, nezapomene. V době naší návštěvy byla největší šance na spatření papuchalka na severozápadních fjordech. Zbývalo jen přesvědčit zbytek skupiny, že se jim chce trmácet přes celý ostrov a pak po fjordech. Za použití drobné lsti se to podařilo. Nadšení turisté chtěli být na nejzápadnější části evropy a nadšený rybář si nechtěl nechat ujít příležitost lovu na vyhlášených fjordech. Tradá, jede se na severozápad. Cestou je ovšem nutné navštívit všechna turisticky zajímavá místa. Proč ne, krajinky parádní a kdo nezapadl po kolena do sopečného prachu, nebyl na Islandu.
První setkání
Malebná rybářská vesnička. Slunce už spadlo na obzor a znavená část výpravy se odebrala do stanů, aby se pokusila vyspat (nelehký úkol, neustálé světlo a vítr, který ze stanu udělá placku...). My jsme vyrazili na ryby. Zatímco kamarád tahal jednu tresku za druhou (dohromady tři), já se věnoval pozorování okolí (nic jeného mi nezbývalo). A tu najednou, hle papuchalci. Dva. Na lovu. Pod vodu, nádech v desetině vteřiny a zase pod vodu. Sledovat je nebylo lehké, vyfotit ještě složitější (a kdyby nebylo potřeba přesvěčit kamaráda o tom, že je to opravdu papuchlak, tak na to kašlu). Technickou nekvalitu fotografií (kdo někdy fotil ptáky v půl třetí ráno ví, jak obtížné to je) vyvažuje fakt, že lovící papuchalk není zas tak běžně k vidění.

nádech...

... a šup pod vodu.

Kontakt
Po mnoha dobrodružstvích se skupina dostala až na nejzápadnější cíp Islandu (a Evropy) - Látrabjarg. Turisticky významné místo nás přivítalo optimistickou cedulí.

Pozor, padá turista...

Nicméně první minuty na větrné hůrce nás přesvědčili, že cedule nežertuje. Příkré útesy a silný vítr vzbuzovaly patřičný respekt.

a o tom to je...

Fotit se dalo jen vleže. Na stojáka to s náma házelo tak, že i stabilizátor obrazu byl k ničemu.

to jsem já, jak fotím (díky Zuzko, aspoň nekdo fotil lidi)

No a jak to dopadlo?
papuchalk bělobradý (Fratercula arctica)

Doslov
Po slabé hodince focení jsem byl donucen lokalitu opustit a vydat se zas na cestu. Skupinka jaksi nesdílela moje nadšení a neprozřetelne jsem nezabavil klíče od auta. Nezbylo než oprášit ptačí trus (nešlo si lehnout mimo), zamáčknout slzu a jet.